Abstrakt
Blended learning je denní forma vzdělávání, jak ji charakterizují rámcové vzdělávací programy. Výrazně využívá on-line prvky, žák však tráví prokazatelně v digitálním prostředí stejný čas, jaký by trávil ve třídě. Konvergence prezenční výuky a on-line prostředí směřuje k vytváření tzv. souběžných tříd. Autor článku vysvětluje různé principy blended learningu: převrácená třída, rotace, blended learning inside-out).

Klíčová slova: blended learning, on-line výuka, informační a komunikační technologie, souběžné učebny, prezenční vzdělávání.

Abstract
Blended learning is a full-time education as characterized by framework educational programs. On-line based learning with traditional place-based classroom methods is an efficient method. It assumes that in the online environment, the student spends the same time as in the classroom. So called parallel clases are created. The author of the article explains the various principles of blended learning: inverted class, rotation, blended learning inside-out).

Keywords: blended learning, on-line learning, information and communication technologies, parallel classes, full-time education.

     Jsou antonymem prezenční výuky a denního vzdělávání ve školách e-learning a on-line vzdělávání? Rámcové vzdělávací programy pro střední vzdělávání usilují o vytvoření pluralitního vzdělávacího prostředí (Rámcový…, 2008). Denní vzdělávání již dávno nemusí probíhat jen v prostředí klasické třídy. E-learning či on-line vzdělávání vůbec nemusí být synonymem distančního či kombinovaného vzdělávání. Typickou formou denního vzdělávání v on-line prostředí je tzv. blended learning.

     Blended learning (z angličtiny blended = míchaný, smíšený, learning = studium, učení se) je pedagogický pojem patřící do 21. století (Valiathan, 2002). Jde o učení online v kombinaci s prezenční výukou v rámci denního vyučování. Ve školské praxi to znamená, že část výuky absolvují žáci ve třídě nebo v jiném přímém kontaktu s učitelem. Další část probíhá online.

     Grantová agentura ČR (GAČR) vyhlásila na období 2006 až 2008 výzvu s názvem Informační a komunikační technologie v každodenní práci učitele. Některé z projektů, které vznikly na základě výzvy, prezentovaly studie zaměřené na denní formu vzdělávání s využitím metod, které blended learning využívá totožně. Stěžejním tématem navrhovaných projektů byly informační a komunikační technologie (ICT) ve vztahu k učiteli a jeho každodenní práci ve škole. ICT byly prezentovány jako jeden z konstitutivních prvků společnosti znalostí a byl zdůrazněn jejich pedagogický potenciál (Informační a komunikační technologie…, 2006-2008).

     Se vstupem digitalizace do škol docházelo k rozvoji blended learningu samovolně, aniž jsme to zaregistrovali. Model, který kombinuje získávání znalostí on-line spolu s osobním vzděláváním a předáváním zkušeností od učitelů ve školách, reflektuje míchání klasického i digitálního světa ve všech lidských činnostech.

     Blended learning jako konvergence frontálního vyučování, ostatní prezenční výuky a vyučování on-line v sobě spojuje klady obou původních stylů výuky, zatímco jejich nevýhody eliminuje. Nejedná se o distanční výuku, ale o plnohodnotné denní vzdělávání, které má potenciál najít své uplatnění v každodenním školním režimu. Základním principem blended learningu totiž je, že i v on-line prostředí žák prokazatelně stráví stejný čas, jaký by trávil ve třídě. Jde o model tzv. souběžné učebny (Tucker, 2020).

     Charakter realizace blended learningu volí škola. Nejčastěji je využívána rotace, kdy se žák pravidelně střídá mezi učebnou a digitální třídou, případně domácí přípravou založenou na využití IT technologií. Převrácená třída je typ, kdy se žák nejprve připraví doma (např. z on-line videí) a teprve poté se téma probírá ve třídě. Za blended learning naruby (což je doslovný překlad anglického termínu blended learning inside-out, tento překlad do češtiny ale může být zavádějící) je považován takový typ výuky, kdy žák své vzdělávací zážitky dokončí mimo fyzickou učebnu a těží z jedinečných výhod fyzického i digitálního prostoru. Projektový blended learning kombinuje osobní výuku a spolupráci při navrhování, interakci a publikování projektových úkolů z výuky digitální formou. Pohyb žáků a studentů mezi digitálními a fyzickými prostory je základem potenciální autentičnosti studentské práce (Tlučhoř, 2005).

     České školství do roku 2020 reflektovalo převážně princip denní výuky v kontaktu s učitelem tak, jak to známe již z klasických děl Komenského. Publikace učitele národů definovaly školní rok, prázdniny i školní týden. A také denní prezenční výuku podle věku žáka. Školní docházka do obecné školy má dle Komenského probíhat dvě hodiny dopoledne a dvě odpoledne. Jan Amos Komenský zdůrazňoval, že vzdělávání v podstatě nikdy nekončí a je třeba se mu věnovat celý život. Jeho ideje přejímáme dodnes a platí i v digitální době.

     Narůstající význam informačních technologií se odráží i ve školské legislativě. Vzdělání musí rychle reagovat, zavádět nové povinnosti a odpovědnost, ale i možnosti a příležitosti – mezi ně můžeme zařadit např. iniciativu ministerstva školství „pokusné ověřování kombinovaného vzdělávání na ZŠ a SŠ“, která implementuje distanční prvky vzděláván do prezenční výuky.

     Na počátku 21. století se on-line vyučování postupně stávalo důležitou součástí vzdělávání (Watson, 2008). Na jeho rozvoji se podílely jak on-line vzdělávací programy, tak tradiční distanční vzdělávání, které poskytlo prostor pro integraci on-line výuky a klasického vyučování. Kvantita distanční on-line výuky dosáhla extrému kvůli opatřením v souvislosti s koronavirovou epidemiologickou situací a vládními opatřeními, která face to face výuku výrazně potlačila. Tato situace zvýšila poptávku po metodách, které v on-line prostředí umožní denní výuku. Takovou metodou je bezesporu blended learning.

     Malé odbočení: on-line výuka není jevem jen současné digitální éry. Za jejího zakladatele bývá považován Sir Isaac Pitman (1812-1897). Byl autorem metody těsnopisu, což je zkratkový systém zápisu, který měl zefektivnit a zrychlit korespondenci. V polovině 19. století se právě díky výuce těsnopisu rozvinula individualizovaná výuka, nezávislá na osobním kontaktu s učitelem. V roce 1840 založil Pitman svoji školu Sir Isaac Pitman Correspondence Colleges, první korespondenční školu svého druhu, která se zabývala především šířením znalostí vynalezeného těsnopisu. Na stejném principu korespondenční výuky později stavěly jazykové školy, ale i školy věnující se obchodním disciplínám (Prokop, 1946).

     Současnost patří ICT. Jednou ze zásadních inovačních technologií se stal internet. Vzdělávací systém těží z výhod, které s sebou internet přináší. Jde především o zpřístupnění informací a možnost písemné, zvukové, ale i obrazové komunikace. Nové techniky vzdělávání založené na internetu odstranily tradiční překážky, především omezení časem a prostorem, a poskytly studentům možnost přístupu k informacím kdykoliv a kdekoliv. Z hlediska mezinárodní legislativy pak vznikly iniciativy a programy, které finančně rozvoj ICT technologií do školství urychlily.

     Evropská unie postupně vyhlásila několik programů zaměřených na elektronizaci státní správy, ale i školství. Na přelomu tisíciletí si EU začala uvědomovat, na kolik jsou její informační technologie opožděné za USA, a to nejen v oblasti státní správy, ale i v oblasti školství a dalších oborů. V roce 2000 byla přijata Prodiho iniciativa eEvropy, pojmenovaná po italském politikovi Romanu Prodim (*1930), který byl v letech 1999–2004 předsedou Evropské komise. Následovalo několik dalších iniciativ, v současné době vrcholí Horizont 2020 vyhlášený v roce 2014, což je rámcový program pro výzkum a inovace EU, jehož podstatnou kapitolou je e-learning. Připravovaný Nový horizont bude platný do roku 2027.

     Jakou má blended learning šanci? Podle expertů může být zásadní pro některé obory vzdělávání. Je podtrhováno jeho využití při výuce jazyků (McCARTHY, 2016) či multimediálních oborů. Významu podílu multimediálních oborů i na přípravě výukových materiálů se věnuje docent Jiří Vojtěšek (2019) s týmem z Fakulty aplikované informatiky UTB ve Zlíně. K zajímavým mediálním počinům patří výroba výukových tutoriálů pro výuku předmětů informatiky, která byla součástí magisterské práce Bc. Jana Hutaka (2018) ze stejné fakulty.

     Studie provedená výzkumníky z univerzity v Elazigu a Diyarbakiru na střední škole ve školním roce 2010–2011 analyzuje a porovnává výkon dvou skupin studentů posledního ročníku při hodinách biologie (Kazu, 2014). První skupina absolvovala hodiny biologie formou blended learning, druhá, kontrolní skupina podstoupila vyučování klasickou formou, převážně šlo o frontální vyučování. Studie se zúčastnilo 54 studentů. V průběhu studie byl pro analýzu akademických výsledků využit předtest, který měl za úkol vyhodnotit znalosti studentů před zahájením studie, a závěrečný test. Výsledky závěrečného testu nepoukazovaly na významný rozdíl ve znalostech obou skupin, lepších výsledků však dosáhla experimentální skupina, tedy studenti, kterým byly hodiny biologie poskytnuty formou blended learning. V obou skupinách byly v testu úspěšnější dívky než chlapci.

     České školství využívá blended learningu ponejvíc v rámci vyučovacích hodin, dále v rámci domácí přípravy, většinou za používání offline e-learningových vzdělávacích nástrojů, například výukových programů nebo encyklopedií. U žáků, kteří si osvojí zkušenosti s touto formou výuky, je možné využít prostředky ICT i mimo školu, ale zásadně vždy v rámci shodné hodinové dotace, kdy mu není umožněno pobyt ve virtuálním prostředí zkrátit oproti době, kterou by strávil ve škole.

     Vědci si všímají, že úspěch smíšeného vzdělávání vzrůstá. Tento jev si vysvětlují následujícími důvody. Studenty neomezují jasně dané hranice času a místa. Přístup k informacím mohou získat kdykoliv a odkudkoliv. Smíšené vzdělávání podporuje výměnu informací a nápadů v kybernetickém světě, to má za následek zlepšování studijních výsledků. Důležité podle autorů studie také je včasné poskytování dostatečné zpětné vazby a nejefektivnější možné využívání dostupných technologií. Neméně zásadní je možnost interakce.

     Úkolem školy je mj. výuka žáků k orientaci v digitálním prostoru a v přehlceném obsahu internetových informací. Multimediální učební plány nabízejí mnohé výhody oproti klasickým učebnicím, kde žák proklikne na odkaz s konkrétním tutoriálem k prohloubení znalostí. Blended learning umožní žákům úpravu tempa, kterým se chce učit. Úkolem školy je propojit současné návyky chování žáků se vzděláváním.

Použité zdroje

Informační a komunikační technologie v každodenní práci učitele : GA406/06/1022 [online]. Copyright © 2006–2008. Praha: Technologická agentura Starfos [cit. 12.1.2021]. Dostupné z: https://starfos.tacr.cz/cs/project/GA406%2F06%2F1022

KAZU, Ibrahim Yasar a Mehmet DEMIRKOL. EFFECT OF BLENDED LEARNING ENVIRONMENT MODEL ON HIGH SCHOOL STUDENTS’ ACADEMIC ACHIEVEMENT. TOJET: The Turkish Online Journal of Educational Technology. 2014, 13 (1), 10.

KOPECKÝ, Kamil. 2004. METODY TZV. BLENDED LEARNINGU (ÚVOD DO PROBLEMATIKY). E-Pedagogium. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004, 4 (3), 5. ISSN 1213-7758.

MALACH, Josef. 2003. Systémy vzdělávání dospělých. Ostravská univerzita – Pedagogická fakulta: Ostrava 2003. ISBN 80-7042-944-5.

McCARTHY, Michael, ed. 2016. The Cambridge guide to blended learning for language teaching. Cambridge: Cambridge University Press, 2016. Cambridge guides series. ISBN 978-1-316-50511-3.

PROKOP, Heřman a Jindřich ČÁP. 1946. Stenografické perličky: těsnopis ve službách vynikajících lidí různých povolání a různých dob. Praha: Jan Jamník, Zdice, 1946. Nová knihovna československého těsnopisu.

Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 82-41-M/17 Multimediální tvorba [online]. 2008. Praha: MŠMT, 2008 [cit. 2021-01-11]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/4922_1_1/